Na návštěvě: když dcera nechá předělat koupelnu pro maminku

Maminka čtenářky dospěla do věku, kdy se u ní začaly projevovat problémy s klouby. Chodit mohla, ale někdy jí kyčle způsobí takové bolesti, že se dcera rozhodla pořídit jí domů vozíček. V tom okamžiku zjistila, že konvenční koupelnové vybavení vůbec nevyhovuje.

Pátrání se vyplatilo "Obešla jsem hodně koupelnových studií, ale nakonec jsem získala pocit, že většina vybavení se soustřeďuje více na design než na funkčnost pro pohybově omezeného člověka. Hodně z nich sotva nabídne doplňky typu speciálních sedaček do vany, které umožňují koupání vsedě. Ale já chtěla kompletní koncepci pro nehybného člověka. Naše máma zatím s berlemi chodí, ale kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než na vozíku skončí definitivně," vysvětluje Zdeňka. Právě proto nechtěla plýtvat penězi z právě ukončeného stavebního spoření na koupelnu sice efektní, ale nepraktickou. "Kdybych dělala úpravy pro sebe, volila bych jiné vybavení. Takto jsem, poučena odbornými články, věděla, že pro maminku nemá cenu kupovat drahou masážní vanu nebo designové zrcadlo, víc se musím soustředit na bezproblémový přístup k umyvadlu nebo do sprchy. Máma není nejlehčí, takže je ideální, když si i v době, kdy jí nemůžeme asistovat, sama dokáže umýt ruce nebo se osprchovat," popisuje Zdeňka. Nakonec ji náhoda přivedla do nově otevřeného koupelnového studia Kreiner v centru Prahy, kde až v posledním růžku našla vzor koupelny, jaká by jí mohla vyhovovat. Sprcha bez bariér "Možná je to dnes běžné, ale já jsem se s podobným sprchovým koutem nesetkala. Představte si skleněnou stěnu, která je rozdělena na dvě části. Buď ji můžete otevřít celou, anebo jenom horní polovinu. Napřed jsem nechápala, k čemu by to mohlo být dobré, pak jsem ale pochopila, že je to praktické: pečovatel má možnost otevřít jen horní část zástěny, takže vznikne jakási spodní ohrádka zamezující rozstřiku vody po ploše koupelny, ale zároveň se člověk může naklonit přes volnou horní část, umýt záda, namydlit hlavu," říká Zdeňka. Společně s touto praktickou vychytávkou si tu našla i recept na to, jak vjet do koutu s celým vozíkem. "Prostě jsme nechali podlahu udělat tak, aby mezi koupelnou a koutem nebyla žádná překážka. Stavebně se to trochu zkomplikovalo, protože jsme museli nechat předělat odpady do guly, ale zedníci nás ujistili, že při správně provedených izolacích se nemusíme bát, že by voda protékala k sousedům pod námi," komentuje. Při tom všem si ještě pochvaluje soubor integrovaných madel, který ve sprše nabízí opěrný systém pro těžce mobilního člověka. Společně s baterií totiž tvoří kompaktní celek opěrného systému, který pomáhá při vstávání. Při výběru nelpěli na pokročilých termostatických bateriích, daleko důležitější je podle majitelů koupelny pro praktický provoz to, že je ovládání vybaveno dlouhou pákou, kterou je možné snadno ovládat i loktem. "Líbilo se nám i sedátko od firmy Keuco. Designově se hodí ke strohému vybavení koutu a maminka ho navíc může využít v okamžiku, kdy do sprchy nevjíždí s celým vozíkem, jen se dobelhá o berlích, v klidu si sedne, ovládání sprchy má na dosah," chválí si Zdeňka.

Až pod umyvadlo Pro vozíčkáře je důležité i provedení umyvadla. Běžné modely mívají mycí prostor hodně vyhloubený, už jenom proto, aby se stříkající voda zbytečně nedostávala mezi mycí prostor na podlahu. Právě proto výrobci sanity prodávají umyvadla, která nabízejí mycí prostor mělčí, zato není problém, aby invalida pohybující se na vozíku mohl vjet až pod umyvadlo a lehce dosáhl na ovládání baterie; ta je navíc vybavena delší pákou, takže člověk sedící na vozíku se nemusí pracně natahovat. Výrobce Keuco, který se specializuje na výrobu doplňků do koupelen, si Zdeňka chválí i v případě speciálních madel, která se umisťují vedle klozetu. "Když navštívíte toaletu kdekoliv v restauraci nebo motorestu, setkáte se s typizovaným neosobním řešením v podobě jakéhosi sklopného zábradlíčka. Tady jsem poprvé viděla, že i tak obyčejné zařízení, jako je madlo, může vypadat elegantně a může se hodit do série s ostatním zařízením koupelny, které je pojato hodně moderně."

Jak je to nakonec v praxi Tím by mohl úspěšný příběh o rekonstrukci koupelny končit. Nejzajímavější je na něm ale pointa: nakolik se nakonec snaha dětí o zlepšení bydlení rodičů setká s pochopením cíle jejich snažení. Když matka Zdeňky prvně vkročila do své nové koupelny, zhrozila se. "Kam se poděly její oblíbené stařičké obklady v zahnědlých barvách? A co si počne bez vany? A jak si má pustit vodu nějakou divnou pákou místo kohoutkem?" Trvalo několik měsíců, než zjistila, že je daleko jednodušší sednout si na stoličku do sprchovacího koutu než se pracně soukat přes vysoký okraj vany. A že při vstávání z toalety je pohodlné opřít se o madlo. A že decentní barvy obkladů se hned tak neokoukají. Zdeňka proto vzkazuje i dalším čtenářům, kteří se octnou v podobné situaci: "Naši rodiče nás sice milují, ale my jim to občas musíme oplácet formou, kterou budou považovat za nelásku. Naši snahu sice napřed neocení, my ale musíme trpělivě čekat na okamžik, kdy jejich konzervativní duše uzná, že jsme to mysleli a udělali dobře. I když nám to možná nikdy neřeknou přímo." Více se dočtete v časopise Living Koupelna 3/2008.