Obklady dávají koupelně tvář

Vydláždit a obložit koupelnu není jako rozhodnout se vymalovat nebo koupit nové koupelnové doplňky. Ty lze snadno vyměnit a nestojí to ani příliš peněz. Nákup obkladů však znamená velkou investici, proto se vyplatí postupovat obezřetně.

Dejte pozor na víc než jen na barvy nebo nejnižší ceny. V současné době se nejvíce používají obklady či dlažby v jednom odstínu, které jsou doplněny listelami – zdobenými prvky, které mají jiný rozměr než základní obklad.

V konečném efektu tvoří barevné pásky v obkladu či dlažbě. Tak například u dlažby 33 x 33 centimetrů bývá rozměr listely 33 x 16,5 centimetru. U obkladů bývají pásky užší – mezi pěti až deseti centimetry, záleží však na zvolené sérii. Cena se uvádí nejčastěji za kus.

Nejlevnější typy pořídíte asi od třiceti korun, ale záleží na velikosti a charakteru zdobení listely. Součástí sérií bývají i zdobené prvky s určitým motivem. U stěnových obkladů se jim říká středové dekory, u dlažeb rozety. Rozměrově bývají nejčastěji stejné jako okolní dlaždice, jen občas mívají rozměr jiný, ať již větší nebo menší.

Dalším typem jsou takzvaná bombata, která mají podobné užití jako listely, ale používají se především na ukončení stěn nebo van a pultů pro zápustná umyvadla. Nevznikají tak ostré hrany.

Na vlastní výběr obkladu či dlažby je vhodné si vyčlenit dostatek času a rozhodně se nespolehnout na katalogy či internet. Jednou z lepších možností jsou expozice firem, návštěva větších prodejen, které často nabízejí sortiment tuzemských i zahraničních výrobců a mají již hotové vzorové koupelny či kuchyně.

Je vhodné, když má člověk šanci si dlaždice prohlédnout jako realizovaný obklad či dlažbu. Ve větší ploše máme mnohem větší šanci odhadnout, jak bude obklad působit v naší koupelně, než když se spokojíme s pohledem na jedinou dlaždici.

Je obvyklé, že každá série se skládá z několika prvků, které lze vzájemně kombinovat: vybranou dlažbu tak můžete doplnit o základní obklady se stejným motivem nebo barevným laděním a přidat k nim i dekory a listely.

Něco do zásoby Základním údajem pro nákup dlažby či obkladů je samozřejmě výměra upravované plochy. K ní je třeba přidat určité množství jako rezervu – něco se určitě prořeže (čím komplikovanější je půdorys místnosti, tím větší je prořez), občas se některá dlaždice při pokládce zničí. Proto se doporučuje vždy zakoupit o pět až patnáct procent více.

Může se totiž stát, že v případě potřeby už dlaždice stejného odstínu neseženete. Na to myslete hlavně tehdy, když budete kupovat materiál za výhodnou cenu v doprodeji.

Problém spočívá v tom, že u keramiky jako přírodního materiálu nelze zcela přesně zachovat barevnost u různých várek. Vyplatí se proto podle čísla na krabici zkontrolovat, zda byly všechny vyrobeny v jedné várce, koupit víc a část uschovat „pro strýčka Příhodu“.

Každý výrobce totiž na kartonu se zbožím značí číselným nebo znakovým kódem barevný odstín výrobku a jeho přesný rozměr (také se říká kalibr). To je nutné si při nákupu zkontrolovat, protože pokud dojde k pomíchání krabic s materiálem různých odstínů či rozměrů, nenese výrobce obkladů odpovědnost za odchylku od barvy!

Proto si ještě před nákupem ověřme jednotnost popisu kartonů před vlastním zahájením obkládání. Problémy by měl i řemeslník: nedokáže vytvořit jednotnou spáru v případě, že obklady z různých várek budou mít různé rozměry.

Jaký střep Jednou z důležitých a málo známých vlastností dlaždic je i barva takzvaného střepu, tedy hmoty, z níž je střep obkladu vyroben. Střep bývá na povrchu nejčastěji pokryt glazurou, která vytváří konečný vzhled obkladu či dlažby.

Při pokládce nebo třeba přivrtávání doplňků se však může stát, že se kousek glazury odštípne a červená barva střepu by mohla být příliš patrná. Červený střep je zpravidla více nasákavý, což by mohlo být na závadu u dlažby, která je dlouhodobě vystavena větší vlhkosti.

V těchto podmínkách dochází u materiálů s nasákavostí nad tři procenta k objemovému nárůstu, jehož výsledkem mohou být drobné trhlinky v glazuře.

Slinutá nenasákne Nasákavost ovlivňuje mrazuvzdornost výrobků. U stěnových obkladů do interiérů tento parametr není tak důležitý a běžně se používají materiály s nasákavostí více než deset procent.

U běžných mrazuvzdorných glazovaných dlaždic by měla být nasákavost maximálně tři procenta, doporučuje se však jeden a půl procenta i méně. Nejjistější je hodnota nižší než půl procenta. Jistotou pro exteriér jsou takzvané slinuté dlažby, jejichž nasákavost se pohybuje pod půl procenta.

Při zařizování běžné koupelny se tedy otázkou mrazuvzdornost není třeba zabývat, kdo by ale chtěl postavit luxusní koupelnu propojenou například francouzským oknem s terasou a chtěl mít sjednocenou dlažbu vně i uvnitř, musí vybírat z výrobků určených pro exteriérové použití.

Otěr je důležitý Otěruvzdornost a protiskluznost jsou vlastnosti dlažeb, které se často pomíjejí. V koupelně samotné, kde se chodí v domácí obuvi, není odolnost proti otěru důležitá, kdo má ale v domě dlažbu sjednocenou s předsíní, by měl vědět, že odolnost proti otěru je určena stupni jedna až pět (PEI 1 až PEI 5) – čím vyšší číslo, tím lepší odolnost povrchové vrstvy dlaždice proti otěru.

Zatímco v koupelně vystačí se stupněm tři, do vstupních částí domů je nutná čtyřka až pětka.

Protože vlhkost v koupelně se usazuje také na dlažbě a zvyšuje se tak riziko uklouznutí a pádu, je třeba vybírat dlažbu s protiskluzem. Tyto výrobky jsou označovány písmeny A, B, C, přičemž A udává základní zvýšenou protiskluznost, C nejvyšší dosažitelnou protiskluznost pro bezpečnou chůzi bosou nohou.

Na místech, kde se chodí převážně v obuvi, ve vstupech do domů, na schodech, terasách a balkonech, bývá vhodné kombinovat různé typy reliéfů spolu s vhodnými protiskluznými glazurami.

Protiskluznost na místech s chůzí v obuvi se člení do skupin R9 až R13, přičemž hodnota R9 je nejnižší zvýšená protiskluznost, R13 ukazuje naopak na nejvyšší hodnotu.

Pro použití do bytu stačí vybrat dlažbu z kategorie R9 nebo R10 (značeno piktogramem boty na šikmé ploše, který naleznete v katalozích velkých osvědčených firem) pro použití do sprch a podobných prostor, kde se velmi často chodí bosou nohou, vyberte dlažbu s protiskluzností A nebo B.

Pozor na velký formát Nelze ani dost zdůraznit, že pečlivost provedení hraje ve výsledném dojmu rozhodující roli. Kvalita obkladačské práce se pozná především na detailech.

Každý obklad, ale zejména velkoformátový a ten, který obsahuje atypické dekorační prvky, musí být pečlivě předem rozvržen, aby respektoval takzvaný spárořez a nezačínal na každé stěně jinak. Jestliže jsou spáry zvýrazněny kontrastním tmelem, musí být naprosto pravidelné a navazovat.

Obklad položený nakoso je o něco náročnější na přípravu a bude mít větší spotřebu materiálu. Malé nepřesnosti mohou projít u módního typu obkládaček, jejichž hrany jsou uměle otlučeny, aby obklad působil starobyle.

Nepodceňte drobnosti Radost z nové koupelny mohou zkalit drobné detaily, které však dávají koupelně konečnou podobu, a hlavně se jejich podcenění projeví různými nepříjemnostmi po delší době používání.

Nejčastěji jde o nevhodně zvolenou a nepravidelnou šíři spár, často se také chybuje ve spárování pomocí silikonu kolem vany či sprchového koutu. Jakmile totiž v těchto místech ponechá obkladač žlábky, v nichž se začne usazovat voda, hrozí zde časem nebezpečí vzniku plísní. Dohlédněte také na to, aby použil sanitární silikon, který má protiplísňovou úpravu.

Na exponovaná místa v koupelně je třeba použít pod obklady izolační stěrky. Určitě by obkladač neměl zapomenout na všechny oblasti kolem vany nebo sprchového koutu.

Další chybou bývají příliš úzké dořezy v rozích. Například několikacentimetrový proužek v rohu místnosti obložené obklady formátu 20 x 30 centimetrů nepůsobí esteticky a je jen důkazem nekvalitně provedené práce. Kvalitní obkladač si nejprve rozvrhne práci tak, aby i v rozích zůstaly díly srovnatelné se základním rozměrem a teprve potom obklad či dlažbu instaluje.

U náročnějších velkoformátových obkladů nebo při střídání barevných obkládaček je vhodné vypracovat kladečský plán, takzvaný spárořez. Někteří architekti o něj doplňují projekt automaticky, někdy jej nabízejí i koupelnová studia či prodejny vybavené příslušným počítačovým programem.

Většina obkladačů se přiklání k tomu, že je vhodnější pokládat dlažbu nakoso, protože to opticky zvětší prostor a nejste závislí na svislých spárách obkladů.

Ačkoliv se většinou hrany provádějí pomocí plastových nebo kovových hran, je efektní použít i takzvanou kamenickou spáru, kdy se hrany dlaždičky seříznou pod úhlem 45 stupňů a tak vznikne devadesátistupňový úhel bez použití hrany. Konečný výsledek působí velmi elegantně.

Více se dočtete v časopisu Living Koupelna 2/2007