Nejnovější módní trendy v koupelně

Začněme hádankou. Je tam teplo, vlhko, patří v bytě k nejmenším, ale přijde nás pěkně draho. Má pár metrů čtverečních, kam se musí vejít velké předměty. Používá ji jednotlivec, ale všem hodně záleží na jejím zařízení. Co to je? Přece koupelna! Její vybavení, a máme teď na mysli především koupelnový nábytek, patří k nejnamáhanějšímu zařízení v celém bytě.

Už z tohoto výčtu je zřejmé, proč musí být kvalitní zařízení koupelny nákladnější, než by se na první pohled zdálo. Nejde zdaleka jen o sanitární keramiku, baterie a armatury. Týká se to i nábytku, na který jsou kladeny vysoké nároky. Nemá zabrat moc místa, zato musí mít hodně úložných prostor. Má být elegantní, zároveň pohodlný a bezpečný. Měl by odrážet módní trendy. Dokonce ladit s interiérem ložnice, pokud je s ní koupelna spojena, ale zároveň musí být odolný proti vlhku a vodě stejně jako kuchyňská linka - ne-li dokonce více.

Jako v pokojíčku Jak ukázaly poslední veletrhy, sílí trend spojovat soukromou ložnici s koupelnou - ta stojí u jedné zdi nebo uprostřed místnosti (oblíbené italské řešení), oddělená od spací zóny například skleněnou stěnou, případně zcela integrovaná do místnosti. I toto velkorysé řešení má své minus: ztrátu soukromí pro toho, kdo spí, i pro toho, kdo se právě koupe. Není nic příjemného být buzen ze sladkého spánku šploucháním vody nebo hučením kohoutku. Integrace koupelny do ložnice nikdy nebude masová kvůli nárokům na prostor, ale jeden aspekt ovlivnila - vzhled nábytku. Ten je luxusnější než kdy předtím. Oblíbené jsou exotické dřeviny (například wengé, zebrano, makassor), ale i třešeň či americký dub. Všechny v tmavých odstínech vypadají v kontrastu se světlými obklady elegantně. Stejně módní je nábytek s vysokým lakem, který je jednobarevný (bordó červený, černý, bílý) nebo dokonce s jemným, jakoby krajkovým vzorem.

Nebo jako v kuchyni Viditelná změna je v tvarech nábytkových koupelnových sestav. Podobně jako předtím v kuchyni i v koupelně se využívá ostrůvkové uspořádání s jedním či lépe dvěma umyvadly a s prostorným úložným prostorem. Sestavy mají variabilní prvky: některé díly jsou pojízdné, takže se mohou přemisťovat podle aktuální potřeby. Jiné nápadně připomínají spížní skříně, jen s tím rozdílem, že místo zavařeninám slouží na kosmetické potřeby. Drtivá většina koupelnových dílů má kuchyňská kování: plné výsuvy, tiché dojezdy, brzdičky. Prst si totiž můžeme přiskřípnout v koupelně jako v kuchyni.

Je svým způsobem paradox, že prvky, které se poprvé objevily v trendových "vysokoplošných" koupelnách, najdou využití v minikoupelnách, kde se šetří každým centimetrem.

Vstup pouze pro voděodolné Nejdůležitějším kritériem koupelnového nábytku je jeho schopnost odolat vysoké vlhkosti prostředí. Z toho důvodu se nevyplatí používat levné skříňky určené výrobcem do předsíně nebo kuchyně. Když je postavíme do koupelny, nebude dlouho trvat a ničivost vody se projeví na jejich vzhledu i funkci. Kování zreziví, dýha se odchlípí, desky nabobtnají, ve spárách se usadí plíseň. Zkrátka: na nábytek v koupelně se kladou vyšší nároky. Jak se bránit proti všudypřítomné vodě? Především vhodným materiálem, kterému vlhkost neublíží. Nejlevnější je z laminované dřevotřísky s čelními plochami ošetřenými lesklým lakem. V cenově vyšší kategorii jsou koupelnové korpusy z MDF desky nebo laminované dřevotřísky, jejichž čela jsou dýhovaná nebo z masivu. Nejdražší je celodřevěný nábytek povrchově ošetřený vodorozpustnými laky. Nejnověji se vyrábí i koupelnový nábytek s fóliovou povrchovou úpravou. Všechny vyjmenované materiály se často kombinují s kovem (lesklým i matným) a pískovaným sklem.

Uplatnění v koupelně najde i kovový trubkový nábytek s plastovými nebo kovovými zásuvkami  a poličkami. I v tomto případě je rozhodující kvalita použitého kovu a jeho povrchová ochrana před korozí. Jako ryba ve vodě se chová v koupelně proutí - proutěné koše a krabice jsou zcela odolné vůči vlhkosti, protože však dodávají místnosti rustikální charakter, je třeba dbát na to, aby ladily s celkovým stylem - barvou a stylem obkladů i sanitární keramikou. Nezapomínejme ani na plastové mléčně bílé boxy, které nám věrně slouží: jsou lehké, omyvatelné, cenově dostupné, uzavíratelné a díky své nenápadnosti koupelnu neruší. Nejpraktičtější a vodě nejodolnější je koupelnový ne-nábytek: úložná místa lze vyřešit zděnými policemi, které se obloží stejnými obklady. Má to však svůj háček (ostatně jako všechno): zděný koupelnový nábytek není mobiliář a nelze ho přemisťovat, leda zbourat. V praxi to znamená mít koupelnu perfektně a do posledního detailu rozmyšlenou předem, na papíře včetně spárořezu.

Quo vadis, koupelno? Bez ohledu na to, zda jde o minikoupelnu v paneláku nebo její rozlehlou příbuznou v luxusní vile, je odpověď na klasikovu otázku jasná: k pohodlí! Veškeré potřebnosti jsou promyšleně po ruce, je tu místo, kam si sednout, zásuvka na fén a holicí strojek, dobře osvětlené zrcadlo. Pokud to prostor jen trochu dovolí, měla by být viditelně oddělena zóna mycí od relaxační. Někde je to parní box nebo sauna, jinde jen místo, kde si žena pohodlně nalakuje nehty. Na posledním frankfurtském veletrhu ISH oslovil stovky návštěvníků designér Ronen Joseph svým "ostrůvkovým umyvadlem", které navrhl pro společnost Ideal Standard a které může sloužit dvěma uživatelům zároveň. Na relativně malém prostoru se v současné koupelně soustřeďují zařizovací předměty, díky nimž se i do malé místnosti vejde opravdu hodně. Bez nadsázky lze říci, že současný koupelnový nábytek je velmi promyšlený, má dobře vybavené vnitřní prostory, využívá nové materiály i technologie. Designéři dbají na to, aby nábytek vyvolával i pozitivní pocity už při pouhém dotyku: proto má mnohdy zakulacené hrany, velké oblé tvary a ladné úchytky. I takové detaily svědčí o snaze přeměnit prostor určený pouhé hygieně v místo odpočinku a relaxace. Více se dočtete v časopise Living 6/2007.