Kuchyň jsem nakupovala po skřínkách celý rok, vzpomíná majitelka

V bydlení se toho za rok mnoho nestane, za 25 let už ale ano. Připomeňme si, jak se kupoval nábytek v DBK před listopadem 1989 a těsně po něm. Tentokrát vzpomíná čtenářka, jak nakupovala kuchyň UKN.

„Retro“ vzpomínky na fungování Domu bytové kultury v Praze 4 v článku z listopadu tohoto roku (více čtěte zde ) vyvolaly bouřlivou diskusi mezi čtenáři. Přesně podle hesla „kdo to nezažil, ten neuvěří“. V článku jsme vyzvali pamětníky, aby se přihlásili se svými zkušenostmi. Tady je první z nich.

Kuchyň, která se nakupovala celý rok

K vlastnímu bydlení jsem se po neuvěřitelných peripetiích dostala v 29 letech, těsně po sametové revoluci v roce 1990. Byt byl hodně vybydlený, celková rekonstrukce mě stála veškeré úspory.

Zobrazit fotogalerii

Jediná naděje na slušnou kuchyň byl DBK, kde ovšem v roce 1990 převládala obdobná situace jako v době předrevoluční. Na výběr byly asi čtyři modely kuchyní, na skladě však nebyl ani jeden. Dát kuchyň dohromady mi trvalo téměř rok. Probíhalo to následovně: v den, kdy přiváželi zboží, mě tatínek v naší škodovce přivezl asi ve 3 ráno před obchodní dům, kde už stála další řada aut s uchazeči o kuchyň.

Tatínek zůstal sedět v autě s termoskou, jídlem a zabalený do deky, zatímco já jsem čekala do doby otevření v dlouhé frontě, zimě a tmě. Po otevření dveří jsem běžela naučenou trasou do druhého patra do oddělení kuchyní, k přepážce, kde jsem vznesla požadavek s číslem, rozměrem a typem skříněk.

DBK v době, kdy se jmenoval Domov a několik podlaží patřilo IKEA.

Z mého seznamu mi vždy větší část položek proškrtali, někdy jsem odcházela s dokladem ke skříňce jedné, někdy ke dvěma, velmi často ale také s ničím. Takhle se to opakovalo každý týden skoro rok. Konečně jednoho dne byla kuchyň konečně kompletní.

Čtenářka Jitka Kopecká získává jako odměnu za svůj příběh elektrický mlýnek Silit v hodnotě 1 319 Kč s mlecím mechanismem z keramiky s označením Sienna. Při mletí pepře, soli či jiného koření zespodu svítí (LED). Napište nám i vy, jak jste se zařizovali před 25 lety, a získejte hodnotný dárek!

Přes všechny peripetie, a možná i díky nim, mám svou kuchyň nadevše ráda a je v podstatě plnohodnotnou součástí rodiny. Slouží nám nepřetržitě doteď a s velkou pravděpodobností ještě nějaká léta vydrží.

A i když není podle posledních trendů, stále vypadá jako nová (což se například o kuchyni jiného známého výrobce, kterou máme asi šest let na chatě, říct bohužel nedá).

Pracuji jako průvodkyně, a když se mě turista zeptá, jak se u nás žilo za socialismu, jako příklad s velkým úspěchem vždy uvádím můj příběh honby za kuchyní.

I po 25 letech vypadá kuchyň jako nová.

Typ kuchyně: UKN, výrobce MIER, Štátny podnik Topoĺčany, cena bez spotřebičů v roce 1990 byla 11 625 korun. Tímto zdravím „bratry Slováky“ a díky!

Jitka Kopecká