Z čeho jíst? Do módy se vrací kulatá klasika, ovál i elipsa

Móda má hodně dlouhé prsty – nejenže ovlivňuje oblečení a účesy, ale dokonce i jídelní porcelán! Ještě štěstí, že v tomto oboru není zdaleka tak vrtkavá a proměnlivá jako v šatníku. Co je na těchto trendech nejzajímavější? Všímat si, jak se společenské změny obrážejí doslova a do písmene na talíři!

Co je na těchto trendech nejzajímavější? Všímat si, jak se společenské změny obrážejí doslova a do písmene na talíři!

Kdo chce mít prst na tepu oblečení, spěchá do Paříže. „Kdo chce znát, jako jsou trendy v jídelním porcelánu a nápojovém skle, navštíví nejvýznamnější veletrhy v tomto oboru: Ambiente a Tendence, které se konají každoročně na jaře a na podzim ve Frankfurtu,“ říká akademický sochař Jiří Laštovička, designér firmy Porcela.

Za svou práci získal řadu prestižních ocenění: jídelní soupravy Tom a Catrin, které vyrábí závody Karlovarského porcelánu, získaly ocenění vynikající výrobek roku 2006. Navzdory tomu nevidí budoucnost trhu právě růžově.

„Evropu zavalilo levné zboží z Asie,“ říká, „a naši zákazníci se při nákupu řídí cenou, nikoli kvalitou. Ta u tak levného zboží zákonitě chybí.“ Ale nechme stesků a podívejme se do talíře optimisticky.

Co trh žádá I nepříliš poučený laik ví, že při nákupu jídelního servisu se má zajímat, zda mísy a talíře vydrží v mikrovlnné a horkovzdušné troubě, eventuálně v myčce.

Tady je první kámen úrazu: dekor na levném porcelánu dlouho nevydrží a smyje se, protože mycí přípravky v kombinaci s horkou vodou bývají velmi agresivní. Ostatně už prababičky věděly, že vzory na talířích  se „ojedí“ - časem podlehnou otěru a pomalu mizí.

V minulosti barvy na porcelán obsahovaly olovo nebo kadmium, což jsou těžké kovy, které dnešní tvrdé normy na jídelním porcelánu vůbec nepřipouštějí. Bylo třeba se obejít bez nich, proto vznikla technologie zatavení dekoru do glazury – obdobná, jaká se do té doby dělala u cibuláku, kde se dekor aplikuje přímo pod glazuru. Na podglazurové barvy se používalo zlato, platina nebo stříbro.

Dneska jen zřídka, protože tyto dekory nelze používat v mikrovlnné troubě a dlouhodobě ani v myčce – smyjí se. Východiskem je opět zatavení do glazury představující enormně vysoký obsah ryzího kovu, což zvyšuje finální cenu výrobku. Výhoda takzvaného vtaveného vzoru je především dlouhá životnost: je odolný proti otěru, kyselosti, mycím přípravkům… Zkrátka takřka nezničitelný.

I když česká kuchyně prošla za posledních dvacet let razantními změnami, v mnoha domácnostech se dodržuje pravidlo dvou jídelních souprav – na všední dny a pro svátky. Ten druhý bývá luxusnější, zdobnější a bývá uložen na viditelném místě, takže má i roli dekorativní.

Ale nenechme se mýlit, že čím víc ozdob, tím dražší porcelán: velmi luxusní čistě bílý servis jednoduchých tvarů může stát několikanásobek toho, co stojí talíře plné ornamentů. Například jednoduchý servis od Rosenthala se pohybuje v desetitisících! Vyrobit naprosto dokonale hladký porcelán je velmi obtížné, často se na „zahlazení“ nerovností používá právě hodně dekoru.

Společnost i talíře se mění Přechod od poklidného socialistického flinkání do kapitalistického od-nevidím-do-nevidím se odrazil i ve stolování. Jí se často v poklusu a rodina se schází u jednoho stolu stěží o víkendu. Není žádná zvláštnost, že v domácnosti se každý nají, když má čas a hlad. Logický důsledek?

Na kávové konvice, omáčníky a polévkové mísy padá prach zapomnění. V jihoevropských zemích - Itálii, Španělsku, Řecku, Turecku – se rodiny pořád scházejí u stolu, kde nechybí polévková terrina a další druhy nádobí, které u nás ztratilo opodstatnění.

Kávové konvice nahradily šálky na presso, cukřenky přežily tam, kde je nevytěsnily diety, s mléčenkami je to v domácnostech nahnuté, protože jim konkurují balené smetánky a kávovary s funkcí výroby mléčné pěny pro café latte či capuccino.

Zato se v kredenci (mám na mysli tu část kuchyňské linky, kde se skladují talíře) ubytovaly čajové konvice, polyfunkční misky a mističky na saláty, müsli, pikantní omáčky, suché plody… To je jeden z mnoha důsledků cestování a prolínání různých kultur – například asijské, mediteránské a dalších.

Z blízkých i dalekých krajů do českých příborníků doputovaly například talíře na pizzu velikosti mlýnského kola. Obecně řečeno: posun od integračního nádobí k individualistickému je zjevný a kulturní antropolog si nad tím mne ruce.

Co je v módě Není tak dávno, kdy do módy přišly čtverhranné ploché tvary talířů. Už je neshánějte, byly odváty časem (i když v nabídce zůstaly a zůstanou – šetří skvěle místo při ukládání). Teď je v módě kulatá klasika, ovál, elipsa. Tvarový výboj? Vlna! Elegantní křivka talířů, které představují ladný kompromis mezi kruhem a čtvercem. Další trend představují různé výkroje, aby mísy, podnosy, talíře a talířky do sebe zapadaly jako puzzle. Můžete z nich sestavovat variace a po libosti plnit barevnými mňamkami, aby na stole vznikl dekorativní obrazec (než sníte obsah). Do módy přišly zapékací porcelánové bílé i jednobarevné jednoporcové misky (často se skleněnou poklicí, která slouží jako další mísa), v nichž se pokrm připraví i servíruje.

Kromě čistě bílé, která patří k nehynoucí klasice, se ke slovu dostaly jak pastelové barvy, tak kontrastní barevnost - například červeno-černá či fialovo-černá. Pořád je v módě dekor, nejčastěji stylizované florální a grafické motivy.

Jak dlouho trvá móda V jídelním porcelánu by mělo platit, co hlásají designéři: jako spotřební zboží podléhající módě je má uživatel čas od času obměnit. Jenže tahle teorie nemá v Čechách mnoho vyznavačů.

Kupujeme servis obvykle s tím, že pro nový si půjdeme po rozbití předposledního talíře a šálku, až nebude zbytí. Představa, že každé tři roky (to bývá doba trvání jednoho trendu) odneseme k popelnici celý servis (tedy to, co z něho zbylo) a koupíme módnější, nezní českým uším lákavě.

Každý je nějaký I když všichni lidé, byť různých národností, ras a náboženského vyznání, jedí, existují ve stolování velké  rozdíly. Češi bývají dost konzervativní a nežádají jídelní keramiku plnou designérských výbojů. Po dlouhá léta kraloval na našem trhu cibulák, za sklo se pořizoval růžový porcelán, módní býval i kero-vitral – béžová keramika s hnědým proužkem na okraji.

Dnes si dříve žádaný cibulák lidé spíš dokupují, výrobce nabízí nové výrobky a vedle modré i další barvy. Ti, co dodržují tradici „všedního“ a „lepšího“ porcelánu, dávají mnohdy přednost porcelánu z dovozu střední cenové hladiny (například značkám ASA a Kahla).

„Netuší, že se často vyrábějí ve zdejších porcelánkách,“ nechává nahlédnout pod porcelánovou pokličku Jiří Laštovička. „Jenže člověk chce být klamán – místo aby koupil designérsky oceněný český výrobek za cenu velice přijatelnou, kupuje ´dovozovou´ značku, která putovala z české porcelánky k zahraničnímu prodejci, aby k nám byla obratem importována.

Patrný je i jiný jev - lidem začíná být jedno, z čeho jedí. Dychtivě sbírají při nákupech v hypermarketech bonusy, body a kupony, a za ně pak dostanou jídelní sadu. Jak to tak vypadá, Češi budou nádobí dostávat, ne kupovat,“ říká s povzdechem designér.

Tři vejce na skle Kromě porcelánu a keramiky se vyrábějí i skleněné jídelní sety. Jde o takzvané lehané sklo, které může být čiré, jednobarevné, vzorované... Dekor není na nádobí malovaný, ale jde o technologii „sklo na skle“, vtavené vrstvy různě barevného skla.

Skleněné talíře snesou kontakt s kovovými jídelními příbory i horkými pokrmy, lze je mýt v myčkách. Nádobí z čirého skla lze bez obav dát do mikrovlnné trouby, zatímco barevné se do mikrovlnek nedoporučuje. Designérka Radka Baboráková z firmy BDK Smiřice (www.bdk říká: „Obliba skleněného jídelního nádobí ve světě je poměrně velká, mnohem větší než u nás. Jak potvrdil veletrh Tendence ve Frankfurtu, k módním barvám jídelního skla patří černá, červená, bílá a hodně fialková. Tvarově jsou mísy a talíře kulaté, oválné, čtyřúhelníky, do módy se dostal i retro styl.“

Stejně jako porcelánové i skleněné nádobí čelí levnému lehanému sklu z Číny. Jde o výrobky kopírující evropský design, jenže zdaleka nedosahuje jejich kvalitu. I laik si všimne ostrých hran, které kvalitní lehané sklo nemá, kýčovitých vzorů a celkově levného vzhledu.

Porcelán jako solitér Předchozí tvrzení, že Češi jsou konzervativní i „na talíři“ není tak úplně pravda, což dokazuje tvorba řady mladých designérů. Například filozofií ateliéru Whitefruits není produkovat jednotné sady nádobí, protože věří, že nesvobodná doba velkých jídelních souprav je definitivně zažehnána.

„Raději se věnujeme jednotlivým solitérním doplňkům interiéru,“ říká Gabriel Vach, „ať jde o vázy, misky nebo i hrnky. Jednotlivou věc je jednodušší vyrobit, tudíž výsledná cena pro zákazníka bývá příznivější. A to přesně chceme: aby se naše věci dostaly k lidem a používaly se v každodenním životě. Proto nápojový servis existuje jen jeden a i on je spíše volná kolekce příbuzných tvarů. Dáváme zákazníkovi svobodu, co a jak si podle svého uvážení vybere a nakombinuje.“

Do budoucna by se ateliér rád také zaměřil na hledání mladých začínajících tvůrců – studentů designu – a pomáhal jim v realizaci jejich projektů a vizí, které by jinak byly odsouzeny k tomu, aby na ně sedal prach ve školních depozitářích hitefrui; hitefruitom). Více se dočtete v časopisu Living kuchyně č. 2/2006