Velký úklid škodí. Stačí se pouze zaměřit na kritické body domácnosti

Reklamy na nás útočí obrovskou nabídkou čisticích prostředků, které údajně dokáží vyhubit miliony bakterií v našich domácnostech. Opravdu máme doma tolik nebezpečných neřádů? Začíná doba předvánočních úklidů, tak si udělejme jasno.

Potřebujete pomoct s úklidem? Pořiďte si špičkové pomůcky nebo využijte výhodné úklidové služby na Raketa

Co je lepší? Nakupovat hromady čisticích prostředků a byty dezinfikovat tak, až v nich z té čistoty kýcháme, kašleme a špatně se nám dýchá? Nebo si velkoryse nevšímat nějakého toho chuchvalce prachu, plísně v rohu či rozmazaného fleku na podlaze a zdůvodňovat to tím, že dříve lidé žili vedle chlévů a byli zdravější než naše generace? Existuje něco mezi tím? To, co se nazývá zlatá střední cesta?

"Pod vlivem přesvědčivých reklam lidé poctivě dezinfikují své toalety, dbají, aby voněly, ale ostatním kritickým místům v bytě nevěnují zdaleka tolik pozornosti," upozorňuje Erich Pazdziora, odborník na dezinfekci ze Státního zdravotního ústavu v Ostravě, který mimo jiné přednáší na kurzech o dezinfekci a sterilizaci pro zdravotnický personál.

Říká, že bychom se v domácnostech měli chovat podobně jako zdravotníci v nemocnicích a jiných zařízeních, kde je boj s nečistotami otázkou života a smrti. Zdravotníci tomu říkají riziková analýza kritických bodů a jakkoli to zní divně, měli bychom se ji naučit dělat i v našich domovech.

Absolutně sterilní domácnost neexistuje

"Nejdůležitějším místem pro množení mikroorganismů jsou vlhká místa na kuchyňské lince, na krájecím prkénku, v chladničce a na manipulačních plochách. Organické zbytky z přípravy pokrmů i z nádobí představují ideální potravu pro řadu bakterií včetně těch, které označujeme za fekální mikroflóru nebo podmíněně patogenní druhy," vysvětluje. Zní to složitě, ale vlastně je to jednoduché. Stačí si ujasnit, kde doma máme ty zmíněné kritické body.

Nebezpečné houbičky

Jedním z nich je kuchyňský dřez a na něm položená houbička. Ta by se měla měnit rozhodně častěji než až tehdy, když se začne rozpadat nebo páchnout. Vhodné jsou celulózové houbičky, které jsou vyrobeny ze stoprocentně přírodního materiálu, rychle usychají, a tak se na nich bakterie méně množí.

Vhodnější než obyčejná klasická houbička je ta na držáku, taková, se kterou člověk rukou nemusí přijít do kontaktu. Pokud bychom se řídili radami odborníků ze Státního zdravotního ústavu, měli bychom doma dřez každý den vymýt dezinfekčním roztokem a vodou.

JAK NA ÚKLID? Rizikové body vaší domácnosti: KUCHYNĚ dřez, houbičky na mytí nádobí, krájecí prkénko, solnička a pepřenka KOUPELNA pračka, vana: především perličková a masážní ZBYTEK BYTU klávesnice počítače, televizní ovládač, kliky u dveří Dalšími rizikovými místy jsou kliky u dveří, televizní ovládače, mobily a klávesnice počítačů. Prokázalo se, že na klávesnici počítače je pětkrát více zárodků než na běžně čištěném záchodovém prkénku. No, co doma čistíme častěji, záchodové prkénko, nebo klávesnici? Klávesnice to není, že? (viz článek o kancelářích, které jsou na tom hůř než veřejné toalety)

Nic milého nás nečeká ani v pračce. Experti ze Státního zdravotního ústavu udělali experiment, při kterém prokázali, že vyprané prádlo se může znovu kontaminovat při tom, když je z pračky vyndáváme.

Když se pere spodní prádlo, dostává se z něj do vody obrovské množství střevních bakterií, které se usadí v celém bubnu pračky a většinou je nezničí ani prací prášek. Přiznejme si, koho kdy napadlo vymýt pračku, jinými slovy tento roztomilý inkubátor fekálních bakterií, dezinfekčním roztokem?

V šestadvaceti procentech zkoumaných van našli odborníci na dezinfekci zlaté stafylokoky, ještě více jich objevili při kontrolách masážních a vířivých van, tam byl stafylokok ve třiačtyřiceti procentech případů. Jejich trysky a hadice je totiž obtížné dezinfikovat. Experti přitom zkoumali běžné domácnosti. Ano stěny a různé předměty u nás doma jsou vlastně neviditelná zoologická zahrada.

Sterilní domácnost neexistuje

Ale není třeba podléhat panice. "Kde nic nežije, tam nebudeme moct žít ani my," říká Radim Dobiáš, odborný pracovník oddělení bakteriologie a mykologie Státního zdravotního ústavu v Ostravě.

"Rozhodně není správnou cestou nadužívat čisticí prostředky ve snaze udržet byt v perfektní čistotě. Když byt několikrát týdně celý vytřeme čisticím prostředkem na bázi chloru, říkáme si o problém se sliznicemi. Je to opačný extrém, než když si doma necháváme bujet plísně," vysvětluje.

Prokázalo se, že na klávesnici počítače je pětkrát více zárodků než na běžně čištěném záchodovém prkénku

Podle něj stačí, když z celého bytu nečistoty jednou týdně pečlivě vysajeme. "Ale samozřejmě záleží na tom, v jaké oblasti žijeme. To, co stačí v čistém prostředí Beskyd, nestačí například v Ostravě," upozorňuje.

Přes všechny hrůzné představy, jaká zvířátka že to s námi doma žijí, nám vlastně experti na hygienu vzkazují dobrou zprávu. Než nakupovat hromady čisticích prostředků a cídit doma každý kout, je užitečnější jednou týdně pořádně vysát, omýt kritické body dezinfekčním roztokem a vyvětrat.

"Absolutně sterilní domácnost například beze spor plísní neexistuje a snad by ani nebyla zdravá, protože by byla trvale nasycena různými chemickými přípravky na dezinfekci povrchů. To by bylo podle mého názoru škodlivější než několik spor různých plísní," tvrdí Radim Dobiáš.

Další důležitou zásadou je nenechávat v bytě jakékoli volně ležící zbytky jídla. Ať už v kuchyni nebo třeba zapomenuté, upadlé na podlaze

Další důležitou zásadou je nenechávat v bytě jakékoli volně ležící zbytky jídla. Ať už v kuchyni nebo třeba zapomenuté, upadlé na podlaze. Vhodné je i dávat pozor na to, aby jídlo neleželo blízko dřezu.

I tady je dobré poučit se ze zásad, které musí dodržovat zdravotníci. Ti například nesmějí pokládat sterilizovaný materiál blízko výlevky. Důvod je prostý. Tím, že do výlevky stříká voda, vytváří se aerosol a tím se mohou bakterie z výlevky přenést na sterilizované čisté věci, které leží blízko.

V běžném domácím provozu se takto mohou vzduchem dostat bakterie z výlevky dřezu na připravované jídlo ležící na kuchyňské lince. A také občas vysypte obsah solničky a pepřenky a obojí pořádně vymyjte. Vysvětlovat proč, je snad zbytečné, stačí si vzpomenout, jak dávno jste tam sůl a pepř nasypali a kolikrát se od té doby solničky, pepřenky a dalších nádob s kořením dotkli.

A jedna rada na závěr: Nikdy se nenechte přemluvit, abyste si v bytě nechali vzít stěry a pak si po čase pod mikroskopem nechali ukázat, jak se z nich v laboratoři vyvinula různá barevná chlupatá bobtnající seskupení. Ono je lepší, když je nebudeme vidět.