Rychlovarná konvice je tu od roku 1891. Ty první byly jen na efekt

První elektrické konvice byly z mědi a způsobovaly zkraty i zranění. Než se z nich staly opravdu rychlovarné a elegantní kuchyňské doplňky, musely urazit dlouhou cestu.

Pamatujete si, kdy se ve vaší domácnosti objevila první varná konvice? Budeme hádat: bylo to na začátku 90. let, byla veliká, z bílého plastu, měla podivný hranatý design a klasickou konvici připomínala jen vzdáleně. Za pár let byla konvice k dostání v různých barvách, velikostech a nakonec i materiálech a měl ji už opravdu každý.

Co možná trochu překvapí, je fakt, že ani varná konvice není výdobytkem moderní doby. Podobně jako odšťavňovač nebo topinkovač má kořeny už v 19. století.

Konkrétně v devadesátých letech začali s nápadem experimentovat lidé na dvou různých koncích světa: v pokrokových Spojených státech a samozřejmě v Anglii, kde století elektřiny, vynálezů a zrychlování všeho přineslo nápad, že by i oblíbený čaj o páté mohl být hotov rychleji.

Zobrazit fotogalerii

Ve stejném roce 1891 byla představena elektrická konvice. V USA firmou Carpenter Electric Company z Chicaga, v Británii firmou Crompton&Co., o které se traduje, že elektrický čajník vynalezla přece jen o něco dříve.

Nejstarší varné konvice byly podobné ruským samovarům: ozdobné kovové nádoby s ouškem a hubičkou stály na masivním podstavci s elektrickou plotýnkou, ze které vedl dlouhý, textilem opletený kabel, aby bylo možné konvici postavit na jídelní stůl a zapojit do zásuvky.

Jednalo se spíše o módní výstřelek, který se předváděl návštěvám, než o časově úspornou věc. Voda v konvici se totiž vařila celých dvanáct minut. Manipulace se spotřebičem navíc vyžadovala i notnou dávku opatrnosti.

Další přiblížení současné podobě varné konvice přinesla až 20. a 30. léta, kdy se na trh dostaly konvice se zabudovaným topným tělesem. Byly většinou měděné a vzhledem ne nepodobné klasickým čajovým konvicím.

Dřevěné rukojeti ve 30. letech nahradil oblíbený bakelit. Během druhé světové války se výrobci potýkali s nedostatkem kovu, čímž vznikla první keramická elektrická konvice, která si získala velkou oblibu: jednak z estetických důvodů, jednak proto, že se nemohla tolik rozpálit a způsobit zranění.

Teprve v 50. letech se odboural hlavní problém varných konvic, a sice že často zůstaly zapnuté bez vody a docházelo ke zkratům i požárům. Britská firma Russell Hobbs představila první konvici, v níž byl zabudovaný bimetalový senzor, kovový plátek, který po určité době přehřátí automaticky vypnul spínač konvice. Ono příznačné cvaknutí, na které při vaření vody čekáme dodnes.

Navíc se výrazně zkrátila doba ohřevu. Stejná firma vyrobila také legendární konvici K2, která se stala nutností snad každé britské domácnosti a v roce 2010 se dočkala velkého návratu u příležitosti 50. výročí uvedení na trh.

V průběhu 70. let se varné konvice staly běžnou součástí skoro každé kuchyně v západních zemích.

Domácí elektrické spotřebiče z konce 19. století. Vlevo nahoře je rychlovarná konvice, vpravo nahoře konvička na horkou vodu, vlevo dole je varná deska a vpravo dole elektrický sporák.

V průběhu 70. let se varné konvice staly běžnou součástí skoro každé kuchyně v západních zemích. V této době se objevují první vysoké plastové konvice ve tvaru džbánku, který umožňuje úsporné a rychlé vaření menšího objemu vody. Byly to také první skutečně rychlovarné konvice, které převařily vodu dříve, než jste si stačili namazat dva chleby s máslem.

V polovině let osmdesátých se pak objevily konvice na podstavci, který umožnil rychlejší a bezpečnější manipulaci. Konvice s podstavcem jsou dnes nejrozšířenější, velmi oblíbený je kruhový podstavec s možností otáčení konvice o 360 stupňů a také různé moderní ,vychytávky‘: třeba sítko na čaj, zvuková signalizace, LED displej či termostat, který vám řekne, kdy je voda tak akorát horká na čaj a kdy na kávu.

Zajímavé je, že se současný design konvic opět vrací ke své původní elegantní podobě, retro provedení a materiálům jako nerez ocel, sklo či dokonce keramika. Taková konvice je pak ozdobou kuchyňské linky, ale třeba i stolu, na který v ní servírujeme horkou vodu na čaj.

Století horkého čaje