Rudý ďábel aneb návštěva zajímavé kuchyně

Ta návštěva byla poněkud neobvyklá: hostitelé nás uvítali v domku, kde ještě nebydlí, protože zatím není zařízený. Jediné, čím se mohou - a zcela právem - chlubit, je kuchyně. Prostorná, spojená s jídelnou-obývacím pokojem a hlavně opravdu velkoryse pojatá.

Příběh je jednoduchý. „Něčím jsme začít museli,“ začíná vyprávět mladá žena, která s manželem pracuje v zahraničí, „a kuchyně byla nejlogičtější, protože je po všech stránkách včetně finanční nejnáročnější.“

Manželský pár byl proti jiným budovatelům rodinného hnízda ve výhodě: nebyl v časové ani bytové tísni, takže neměl důvod spěchat se zařizováním. Než se oba definitivně vrátí do České republiky, bude jejich přístřeší dokončeno. Tudíž měli čas kuchyni rozvažovat, vybírat, dolaďovat. „Za všechno patří můj dík mamince,“ upřesňuje Věra.

„Ona byla vůdčí duch stavby, ona dohlížela, aby veškeré řemeslné práce byly perfektní, a nechala je i několikrát předělat, když takové nebyly. Máma byla moje prodloužená ruka v Čechách, která všechno dirigovala a se mnou konzultovala telefonicky a e-mailem celou kuchyni od návrhu do dnešní podoby.“ Takže na tomto místě a okamžiku vyslovujeme této obdivuhodné ženě pochvalu před nastoupenou jednotkou.

Interiér po e-mailu Mladá rodina je čerstvě tříčlenná, ale záleží jim na velké kuchyni, a proto na zařízení a vybavení neškudlili. Rozhodli se pro kvalitní německou značku, konkrétně model „ALNOTEC pro“ z Kuchyňského studia Interiér Čáp.

„Od začátku jsme si přáli, aby celé přízemí tvořilo jeden prostor, kde bude vlastní kuchyně, jídelna a obývací pokoj s průchodem na zahrádku,“ objasňuje Věra záměr, který je přiměl nechat udělat některé úpravy projektu.

„Vznikla velká místnost, jejíž rozloha nemá daleko do 80 čtverečních metrů.“ Největší změna proti původnímu projektu bylo zrušení hlubokého spižírenského výklenku. „Při existenci potravinových skříní se mi zdál zbytečný a nepraktický. Proto jsme podivný kuchyňský apendix nechali zazdít a do komůrky probourali dveře z chodby. Vznikla mnohem potřebnější koupelnička se sprchovým koutem a WC.“

Aby velká místnost nepůsobila různorodě a splácaně, bylo nutné volit opatrně každý prvek - kuchyní počínaje. „Při takovém zařizování na dálku bych se bez internetu neobešla. Bylo nemyslitelné jezdit měsíc co měsíc nebo i častěji ze zahraničí do Čech, abych si prohlédla skříňkové úchytky ke dvířkách,“ libuje si mladá žena moderní komunikační technologie, díky nimž hladce vybírala spotřebiče a typy skříněk včetně barvy - pochopitelně za nepominutelné pomoci maminky, která fungovala v Čechách jako prostředník a vykonavatel.

Než došlo na výběr kuchyňského nábytku, muselo se začít od podlahy, a to doslova. „Žádné PVC, ani marmoleum či korek jsem nechtěla. I když se to může zdát nepraktické, rozhodli jsme se pro jednolitou parketovou podlahu, aby osmdesátimetrový prostor sjednotila a dala mu charakter obývacího pokoje. Dlažba, položená v kuchyňské zóně, by ho rušila,“ zní vysvětlení volby kvalitních dubových parket, které se táhnou ode zdi ke zdi včetně okolí varné desky a myčky. Aby dřevo kuchyňským provozem netrpělo, mají parkety ochranný nátěr.

Kombinace šedá - rudá Celá kuchyně je kombinace bordó (přesný název Hochglanz brillantrot - vysoký lesk brilantní červená) se stříbřitě šedou - silbergrau (úchytky, rámečky, lednice, spotřebiče, noha digestoře), doplněná pískovaným sklem. Korpusy skříněk jsou z lamina s přední ABS hranou. Čela, zasazená do hliníkových rámečků, tvoří laminát na MDF s vrchní vrstvou vysokého lesku.

„Mám červenou barvu ráda,“ vypočítává Věra důvody své volby, „ale přesto jsem zvažovala i pistáciovou. Bordó vyhrála na celé čáře, protože vypadá ve vysokém lesku velmi noblesně, ne tak kuchyňsky. Ač se to nezdá, lze ji kombinovat se zařízením jídelny i obývacího pokoje.“ Další informace k tématu najdete v Living Kuchyně 1/2006