Pohodlí ve vaně záleží na jejím tvaru, ale i na umístění baterie

Požitek. Pohoda. Relaxace. Slovo hygiena se v případě vany posunulo téměř až na "nevolitelné místo". Pokud si však chcete vychutnat všechny výhody vanové koupele, musíte volit s rozmyslem nejen konkrétní typ a velikost vany, ale myslet také na vhodnou baterii a způsob napouštění vody.

"Pokud třeba máte malou vanu a malé děti, je bezpečnější použít napouštění přepadem než nástěnnou baterií, caparti mívají tendence padat nebo strkat hlavu přesně tam, kam nemají," upozorňuje Martin Řeřábek ze společnosti Kreiner. Má s tím osobní zkušenost.

Napouštění přepadem sifonu má i další výhodu, je podstatně tišší. Původně "kolečka" v místě přepadu uzavírala vestavěnou zátku ve vaně, dnes vanu nejen uzavírají, ale zároveň i napouštějí.

Vana You od Ravaku se jako jediná na českém trhu napouští v horní zádové části. Systém WarmFlow funguje buď jako způsob napouštění vody zpod podhlavníku, nebo v případě hydromasážního systému zároveň pracuje jako masážní tryska.

Všechno pak souvisí se vším. Například u vany s centrálním odpadem, u níž se předpokládá využívání dvěma osobami, se nástěnná baterie instaluje na střed nad vanou. V případě vany s odpadem na straně u nohou se baterie většinou umisťuje na stranu odpadu.

"Důležité je také to, aby voda z perlátoru směřovala dovnitř vany a ne na okraj, to by mělo být zajištěno normou EN, která stanovuje minimální rozměr vzdálenosti perlátoru od připevňovacích matic baterie," říká Petr Očenášek, produktový manažer Laufen CZ.

Jaroslav Řehůřek, technický a marketingový ředitel společnosti Kaldewei pro ČR a SR, ho doplňuje: "U van s prolisy v podélné stěně, například s opěrkami pro ruce,  je třeba vzít do úvahu i šířku a polohu prolisů, aby proud vody pokud možno nepadal na prolis a nerozstřikoval se po koupelně. U asymetrických a rohových van bývá šířka okraje proměnlivá a umožňuje umístění baterie pouze na určitých místech."

Zobrazit fotogalerii

Seriózní výrobci van naštěstí dávají doporučení, kam baterii umístit. Obvykle vše uvádějí v montážním návodu nebo v technickém nákresu.

Napouštění přepadem

V poslední době se stále častěji objevuje napouštění přepadem sifonu. Lze jej však využít pouze pro podomítkovou vanovou baterii, která vystupuje do prostoru nad vanou jen minimálně.

Jde o moderní i praktickou variantu, protože baterie "nepřekáží" nad vanou. "Na druhou stranu je zde technicky složitější montáž," upozorňuje Petr Očenášek.

Z technického hlediska se musí vyřešit i další věci, například připojovací kolínko na sprchovou hadici a podomítkovou baterii s přepínačem i napojení na napouštění přepadem. Elegantní podoba nabízející i větší bezpečí zejména pro děti představuje ovšem dražší variantu než klasická nástěnná baterie.

Akrylátová vana Newday má rovné dno pro bezpečí při sprchování.

I dno má svá pravidla

Jestliže se vana bude používat i pro sprchování, mělo by být automatické použití vany s rovným dnem v místě, kde bude sprcha. Lze zvolit i protiskluznou úpravu kvůli bezpečnosti.

Důležité je i samotné umístění dna, sifon i dno by měly být co nejníže, což bývá problém v panelových domech. "Sifon musí být umístěný tak, aby připojená odpadní trubka měla dostatečný spád a odpadní voda dobře odtékala," vysvětluje Petr Očenášek.

Rozdíl mezi výškou podlahy a dnem vany tak bývá kolem 13 cm. S tím se však špatně vyrovnává zejména mozek starších lidí. Při vstupu nebo výstupu se naruší koordinace a může dojít k pádu. I proto lékaři doporučují starším lidem raději sprchování, u kardiaků nevidí vanu rádi už vůbec.

Vstup do vany lze usnadnit i různou výškou podlahy.

V každém případě, bez ohledu na věk, by u vany nemělo chybět madlo. Musí však být instalováno kolmo, nebo vodorovně, nikdy ne šikmo. Síla potřebná na udržení se totiž rozkládá, takže je třeba jí vynaložit mnohem více.

Pro toho, kdo se nechce vzdát vanové koupele, představuje praktické řešení vana s dvířky. Laciná záležitost to však není.

Akrylát, smalt, nebo litina?

Výběr materiálu záleží na preferencích každého uživatele. Nejčastěji se používá akrylát, smaltovaná ocel a litina. Na trhu lze najít i vany ze dřeva, kamene či skla.

Zatímco akrylát bývá teplejší na dotyk, smalt je výrazně odolnější proti poškrábání. Na Mohsově stupnici tvrdosti (od 1 do 10) dosahuje stupně 7, takže se řadí mezi velmi tvrdé materiály. "Je dokonce tvrdší než ocel, a tak jej materiály používané v koupelně nemohou poškrábat," tvrdí Jaroslav Řehůřek.

Naopak akrylát dosahuje na Mohsově stupnici tvrdosti pouze stupně 3. Akrylátový povrch je tak poměrně měkký a náchylný k poškrábání. V mikroskopických vrypech se mohou usazovat bakterie. Jestliže vám však upadne do smaltované vany třeba skleněný flakon, hrozí odražení smaltu. Akrylát zase dovoluje jakékoli tvarování.

Pro litinové vany bývá typický retro styl.

"Nejkvalitnějším materiálem je podle mého názoru litina, která vyniká velmi silným smaltem, stabilní konstrukcí a schopností akumulovat teplo. Výrobky z ní jsou však omezeny tvarově a hmotnostně. Vana o rozměrech 170 × 70 cm mívá hmotnost  okolo 130 kilogramů. Přidejte k tomu hmotnost vody a uživatele, a může vzniknout problém. Do takto velké vany se vejde 150 litrů vody," varuje Petr Očenášek.

I proto řada zájemců volí smaltované ocelové vany. Lisují se z hlubokotažných plechů různé síly. Smalt je křemičitá tavenina, která se vypaluje za vysokých teplot mezi 750 až 850 stupni Celsia. Je neporézní, vysoce hygienický a odolný vůči kyselinám, alkáliím i otěru.

Pro milovníky dlouhého polehávání ve vaně má však litinová vana obrovské kouzlo: po napuštění teplé vody se totiž litina ohřeje a ve srovnání s ostatními materiály pak během koupele udržuje vodu déle teplou.

Vana Bassino má klasické napouštění umístěné na středu. Držák ruční sprchy patří pro pohodlné používání do stejné výšky s baterií Organic.

Samozřejmě polehávání ve vaně něco stojí, zejména v porovnání se sprchou. „Takzvaný užitečný objem vany, tedy objem vody napuštěné po přepad po odečtení objemu ponořeného těla - počítá se s průměrnou hodnotou 70 litrů - se pohybuje podle velikosti a hloubky vany zhruba mezi 70 až 250 litry. U standardní vany o délce 160 až 170 cm a hloubce 40 až 43 cm se tak spotřeba pohybuje mezi 95 až 150 litry,“ vypočítává Jaroslav Řehůřek.