Jak ušetřit za vodu : pozor na koupelnu

Ceny vodného a stočné se zvyšují závratným tempem. A tak nezbývá než začít hledat rezervy nejen v podobě kapajících kohoutků, ale třeba i ve výběrů spotřebičů či změně svých osobních návyků. Zatímco v roce 2006 stál krychlový metr vody například v Praze 44 korun (pro porovnání: v roce 1992 to byly tři koruny), letos se cena vyšplhala zatím na 53 korun.

Pozor na koupelnu Podle statistik se 70 procent vody v domácnosti spotřebuje v koupelně a na toaletě. Ve světle tohoto faktu není obtížné si představit, jakým způsobem vodu uspořit. Stačí počítat. Čtyřčlenná rodina si čistí zuby dvakrát denně po dobu dvou minut. Pokud je po celou dobu čištění puštěná voda, vyteče za rok baterií více než 35 m 3 vody, což při průměrné padesátikorunové sazbě znamená za rok neuvěřitelných 1 750 korun. Podobné počty fungují i na toaletě. Pokud přijmete fakt, že každý člověk do této místnůstky zabrousí čtyřikrát denně a spláchne celý obsah devítilitrové nádržky, proteče ročně do kanálu více než 52 kubíků pitné vody. Přitom by stačilo vyměnit vnitřní systém za dvoutlačítkový, umožňující velké a malé spláchnutí. Tento systém lze koupit v každých instalatérských potřebách za cenu řádově ve stokorunách. Je nutné se však poradit s prodavačem, který se vás určitě zeptá na stávající systém tak, aby se nové zařízení do nádržky hodilo. Pozor - odborníci příliš nedoporučují montáž takzvaných Skrblíků pro devítilitrové splachování, které jen mechanicky snižují hladinu vody v nádrži. Malé množství vody nedokáže perfektně vnitřní prostor mísy vypláchnout a trpí pak hygiena, o "vůni" na toaletě nemluvě. Nejlépe udělá ten, kdo dosavadní mísu, která je zkonstruována na devítilitrové splachování, vymění za šestilitrový systém. Přitom novou mísu i s nádržkou lze koupit už za 1 500 korun. Klozet se mstí Lenost nebo neochota rychle řešit vzniklé závady mohou být příčinou účtů za vodu, kde už se nepočítají koruny, nýbrž se hraje o tisícikoruny. Pokud někdo zjistí, že klozet protéká, neměl by čekat s objednáním instalatéra k opravě. Není totiž výjimkou situace, kdy za jedinou minutu proteče netěsným systémem litr vody. Pokud budete poruchu považovat za bezvýznamnou drobnost a opravu odložíte o jediný měsíc, připravte se na to, že proplýtváte 43 kubíků vody a za toto pochybení zaplatíte přes 2 000 korun. Kapku po kapce budou vaše osobní finance vysávat i drobné netěsnosti. Téměř nepostřehnutelné kapání kohoutku frekvencí deseti kapek za minutu nakonec znamená přes 2 100 litrů vody ročně, což stojí víc než nová gumička těsnění. Kolik ušetří páka Zabývat se výměnou těsnění do klasické kohoutkové baterie je dnes ale nerozumné. Páková baterie podle statistik ušetří v domácnosti až 40 procent vody, další peníze zůstanou v rodinné kase i díky tomu, že tento typ směšování urychluje a usnadňuje míchání teplé a studené vody, takže se ušetří i za ohřev vody. Podle výpočtů Energy Centre se pouhou výměnou kohoutkové baterie za pákovou u tříčlenné rodiny s běžným provozem ušetří téměř čtyři koruny denně, což znamená, že návratnost za baterii v ceně 2 300 korun jsou necelé dva roky. Téměř všichni výrobci v poslední době poslouchají hlasy ekologických aktivistů a vybavují své výrobky funkcemi, které umožňují další úspory. Výrobky tak bývají vybaveny eko-tryskou, která supluje perlátor nabízející komfort opticky i smyslově plného vodního proudu i při sníženém průtoku vody. Další funkcí, vítanou hlavně rodinách s malými dětmi, je omezovač teploty, který nedovolí baterii otočit tak, aby se děti opařily. Stejně důležitým efektem této funkce je i fakt, že se zbytečně neplýtvá teplou vodou. Pokročilejší řešení a další úspory znamená koupě termostatické baterie, která automaticky předmíchává teplou a studenou vodu na stanovenou teplotu. Nákupu by ale měla předcházet rada s odborníky. Není totiž nejlevnější a podle tvrzení instalatérů ji nelze namontovat kamkoli. Například u kotlů s průtokovým ohřevem teplé užitkové vody, kdy může trvat třeba i dvě minuty, než se voda v kotli ohřeje a doputuje do místa s armaturou, se pak rychle teplá voda z kohoutku nevykouzlí. Problémy mohou nastat i tam, kde se používá studna. Tlak vody v domácí vodárně totiž mírně kolísá a mohlo by se stát, že termostat by změny nedokázal uregulovat - zvlášť v situaci kombinace nepříznivých vlivů: průtokový ohřev a kolísavý tlak. Náročné vany Výrobci van se předhánějí v tom, kdo nabídne prostornější vanu. Teprve v okamžiku, kdy se ji reklamními slogany omámený zákazník pokusí prvně napustit, zjistí, že se dřív dočká důchodu než plné vany. 160 litrů vody je pro podobnou vanu minimum, aby člověk neměl pocit, že si má ošplouchnout jen špičky prstů na nohou. V porovnání s množstvím vody k dostatečnému osprchování je to minimálně trojnásobek. Když si k obrovskému množství každý připočte i úsporu elektřiny, která se nemusí tím pádem ohřívat, tak může běžná rodina počítat s ročními úsporami v řádu tisícikorun. Šetrné spotřebiče Marketingové tahy velkých výrobců domácích spotřebičů někdy zavánějí vychloubáním, při podrobném zkoumání jejich technických parametrů však musí člověk uznat, že úspory, které nabízejí, vrátí investované peníze za kratší dobu, než je životnost výrobku. Pokud tedy například mladá rodina uvažuje o koupi nové pračky, srdce jí možná zaplesá například nad současnou akční nabídkou firmy ARDO, která nabízí pračku Anna za 6 500 korun. Ten, kdo si po vyřčení A rád poslechne i B, se však podívá na tabulku parametrů a zjistí, že pračka spotřebuje 85 litrů vody a 1,35 kWh energie. Pokud by například zvolil dražší pračku Whirlpool AWM 6100, zjistil by spotřebu 42,5 litru vody a 0,95 kWh elektrické energie. To při denním praní (s malým dítětem budou možná prát i častěji) znamená roční úsporu kolem tisícikoruny a návratnost investice kolem šesti let. Nepočítaje komfort dražšího spotřebiče. Podobných výsledků se dopočítáte i při výběru myčky. Při porovnání cen a kvality bez problémů narazíte na výrobky, jejichž cena se liší o pouhých 3 500 Kč. S dražším spotřebičem ovšem ušetříte tolik, že rozdíl v ceně se vám vrátí už po pěti letech. Studna jako investice I obyčejné zalévání zahrádky lze přirovnat k víru, který vaši peněženku důkladně vysaje. Budete-li vzorní pěstitelé a během letní sezony budete zalévat pouhou půlhodinku denně, připíšou vodárny na váš účet kolem deseti tisíc korun za jediné léto. Co takhle zavolat proutkaře a studnaře? Průměrná cena za vrtanou studnu se podle podmínek v jednotlivých lokalitách pohybuje kolem 50 000-100 000 korun. To je sice hodně peněz, ale vzhledem k tomu, že se ve světle těchto faktů vrátí během několika let a že zahrada se buduje pro několik generací, stojí určitě za to - třeba i s využitím stavebního spoření a dalších nástrojů finančního trhu. Více se dočtete v časopise Living 3/2008.