Jak předejít nejčastějším karambolům v koupelně

Martina Navrátilová tvrdí, že věk je jen číslo. Jinými slovy na to, aby člověk uklouzl ve vaně nebo se opařil v malém sprchovém koutu, nemusí být zrovna důchodového věku. Při zařizování koupelny se proto vyplatí zvážit nejen její vzhled, ale také pohodlí a bezpečnost, a to téměř na věčné časy. Koupelny se totiž většinou zařizují jen jednou za život.

Všechno začíná – ostatně jako vždy – u správné dispozice a také vstupu. Co máme na mysli? Například to, že vstupní dveře by měly mít šířku minimálně 80, nikoli 60 centimetrů, což je pozůstatek z panelákových jader. Projít úzkými dveřmi může být hodně nepohodlné pro silnější osoby, těhotné, ale také pro toho, kdo používá hůl či berli, byť jen dočasně. Kotník si zlomí dvacetiletý lyžař stejně snadno jako sedmdesátiletý důchodce. Takovými dveřmi nemusí být vždy možné pronést novou pračku – vnitřní šířka bývá totiž ještě o nějaký ten milimetr či centimetr užší než deklarovaných šedesát centimetrů. U dispozice koupelny se pak vyplatí vyhnout se tomu, aby do prostoru vyčnívaly ostré rohy vany, umyvadla či skříňky. Stejně tak pozor na vytváření nesmyslných spár a mezer, které se špatně čistí a nutí majitele ke krkolomnému ohýbání a natahování při úklidu. Takové pracné cvičení možná protáhne některé svalové partie, ale za pár let může skončit vyhřeznutím plotýnky. Ne náhodou se do koupelen doporučuje závěsné provedení jak sanitární keramiky, tak také nábytku – na úklid pak postačí mop a vědro, není nutné se ohýbat. Správné umístění zásuvek a vypínačů odpovídající normám – a hlavně bezpečnosti – by mělo být samozřejmostí stejně jako dostatečné osvětlení. Koupelna má totiž v bytě či domě jednu nepříjemnou vlastnost: jakákoli zásadní změna je tu možná jen za velmi vysokou cenu a často se rovná totální rekonstrukci. Na rozdíl od pohovky zde totiž nelze posunout vanu o půl metru, když se zjistí, že stojí v cestě k umyvadlu. I zvětšení sprchového koutu, aby v něm bylo možné instalovat sedátko, patří většinou do říše snů. Prostě jak si koupelnu postavíte, takovou ji budete mít. A hodně dlouho! Mytí bez rizika Nejčastějším karambolem v koupelně bývá uklouznutí ve vaně. Jak se mu vyhnout? Třeba protiskluznou úpravou jejího dna a madly pomáhajícími při vstupu a výstupu z vany. Nejlepší je ovšem nahradit ji sprchovým koutem, případně si pořídit obojí. V prvním případě lze použít buď speciální úpravy povrchu (například antislip u smaltovaných van), nebo alespoň nalepovací protiskluzné samolepky či gumové podložky s přísavkami. Antislip představuje směs křemičitého písku, která se zataví při vysoké teplotě do smaltu, jde o trvalou úpravu. Nevýhoda? Logicky náročnější údržba. Má-li vana sloužit i pro sprchování, je vhodnější upřednostnit typ s rovným rozšířeným dnem. Riziko pak představuje už samotný vstup do vany, hlavně u starších osob. Jejich mozek se špatně vyrovnává s tím, že dno bývá asi o 13 centimetrů výše než podlaha. Výsledek? Nejistý pohyb, pád. Tomu mohou zabránit madla, musí být ale instalovaná kolmo nebo vodorovně. Pokud by byla umístěna šikmo, je třeba vynaložit mnohem více síly k udržení nebo zvednutí z vany. Je-li v rodině senior se sníženou pohyblivostí, lze zvážit pořízení sedačky nebo vany, jejíž dno je v porovnání s podlahou výše pouze o dva centimetry. Zvýšit bezpečnost při používání lze také při instalaci vany. Ve větších koupelnách se například vyplatí pořídit si širší stupínek k vaně či ji nechat obezdít, aby vznikla dostatečně široká plocha, na niž lze usednout, opatrně přehodit nohy do vany a teprve poté se spustit na dno. (Pozor, akrylátové vany obezdít nelze!) U van postavených do prostoru se jako madlo používají buď speciální sloupky, nebo konstrukce baterie určené k upevnění do podlahy. Vana by neměla mít ani úzké hrany (typické pro typy, jež se snaží ušetřit maximálně místo v koupelně), aby při pádu nemohlo dojít k nebezpečnému zranění. Na trhu jsou také vany s dvířky pro vstup, jenže jejich cena se pohybuje kolem 200 tisíc a výše. "Někteří výrobci argumentují tím, že plastové vany kloužou méně. Jde o mýtus. To platí pouze o vaně suché. Určitou výhodu představuje takzvaný nesmáčivý povrch, označovaný například PerlEffekt. Z něj voda sklouzává a povrch okamžitě osychá, takže méně klouže," vysvětluje Markéta Andrejsková z Centra úrazové prevence Fakultní nemocnice v Motole. Podcenit by se neměl ani výstup z vany – vedle protiskluzné dlažby se vyplatí použít před vanu textilní koupelnovou předložku opatřenou na rubu pogumovanou protiskluznou vrstvou, vhodné jsou také takzvané softy neboli gumové či pěnové předložky. Vyrábějí se v metráži nebo jako kusová záležitost.

Bezpečí vestoje Místo vany se dnes stále častěji doporučují velké sprchové kouty s bezbariérovým přístupem (to znamená vaničku s výškou maximálně 2,5 cm), kam může vjet dokonce vozíčkář. Ještě vhodnějším řešením je v tomto případě kvalitní izolace podlahy a položení protiskluzné dlažby. Snadný vstup, úspora vody (na sprchování stačí třetina i méně vody v porovnání s vanovou koupelí) i místa představují hlavní výhody. K současným lahůdkám patří sprchové kouty umístěné do nik o rozměrech 80 či 90 x 160 až 180 centimetrů se skleněnými posuvnými dveřmi, do nichž se používají dvě sprchové hlavice. Najednou se tak zde mohou sprchovat dva lidé, případně jej lze použít jako "myčku na děti", jak tento maxisprchový kout označuje architekt Michal Janků (dlužno říci, že z vlastní zkušenosti!). Opět není nutné použít sprchovou vaničku, stačí kvalitní izolace, protiskluzná dlažba a podlahová vpusť, která odvede vodu. Při použití dvou sprch či velké, takzvané dešťové sprchy však pozor na to, aby odpad zvládl odvést všechnu vodu! Do kategorie velkých sprchový koutů lze zařadit typy o rozměrech 80 x 120 centimetrů či více. Do nich lze instalovat bez problémů sklopné sedátko i madla. Sedátko ocení starší i mladší uživatelé, poslouží výborně při depilaci i pedikúře. V každém případě však pamatujte na to, aby ve sprše (platí také o vaně!) bylo všechno pěkně po ruce a nemuseli jsme se zbytečně natahovat pro šampon, žínku či župan. S očima plnýma mýdla se špatně odhaduje vzdálenost – a uklouznutí ve sprše může hodně bolet! Dávkovače tekutého mýdla mohou být součástí sprchové tyče, jsou praktičtější než závěsné mýdelníky, z nichž má kluzké mýdlo neustálou snahu vyklouznout jak ryba z háčku. V řadě případů se vyplatí ve sprchových koutech místo polic niky, do prostoru tak nic nevyčnívá – a tudíž se o nic nemůžeme udeřit. Jde o vhodné řešení jak ve starších cihlových domech se silnými zdmi, tak v nových koupelnách, kde byl použit sádrokarton nebo tvárnice. Sprchové vaničky se vyrábějí z různých materiálů, i zde je nutná protiskluzová úprava. Také tady se používá antislip či další úpravy. Do sprchového koutu patří v každém případě termostatická baterie. Do pákové totiž snadno narazíme rukou nebo tělem. Na uzavření vody nebo její rychlou korekci jsou třeba minimálně tři sekundy, u starších lidí nebo dětí až deset sekund. Za pár sekund vyteče ze sprchy až jeden litr vody teplotně srovnatelný s horkou kávou nebo čajem! "Lékaři varují, že u malého dítěte postačí jediná sekunda, aby došlo k opaření jemné pokožky, byť má voda teplotu 'pouze' šedesát stupňů Celsia," varuje Markéta Andrejsková. U termostatických baterií bývá teplota nastavena na 38 stupňů Celsia a výkyv se pohybuje do jednoho stupně. Pokud by došlo k zastavení přívodu studené vody, baterie se zcela uzavře. Poněkud dražší jsou také baterie, kde horké těleso armatury chrání tepelně izolované kovové pouzdro, takže baterie se ani po delším sprchování nezahřívá. Myslíte si, že se vám do koupelny nevejde velký sprchový kout nebo bojujete s výběrem dveřního systému? Platí, že posuvné dveře nabízejí úsporu místa i vysokou základní užitnou hodnotu. Sklapovací dveře pak umožňují až o 40 procent větší šířku vstupu než posuvné. Křídlové dveře se používají ve velkých koupelnách, protože jsou poměrně náročné na místo, takzvané lítací dveře patří do malých koupelen, protože mají malý nárok na prostor a dovolují otevírání dovnitř i ven. Za ideální se na dveře či stěny sprchových koutů pokládá tvrzené bezpečnostní sklo, které skvěle odolává tlaku na plochu a má charakter automobilového skla. I při silném nárazu zůstává vcelku, dojde jen k takzvanému tříštivému efektu. Více se dočtete v časopisu Living koupelna č. 3/2007