Inspirujte se zajímavou kuchyní z nerezu a žuly

Majitelka kuchyně patřila při nákupu k zákazníkům, kteří už dopředu vědí, co chtějí. Než si definitivně vybrala, absolvovala desítky rozhovorů v různých kuchyňských studiích, pečlivě naslouchala názorům prodavačů, třídila je a porovnávala s vlastními představami a - nakonec si pro tu svoji dojela až do Hradce Králové.

Od známých dostala dobrou referenci: žádné problémy s dodávkou, vstřícné jednání, trpělivost předělávat koncepci podle nároků klienta tak, aby kuchyně nakonec dobře sloužila.

Jídelna jen pár kroků "Máme dispozici domu uzpůsobenou tak, že jídelna tvoří jakýsi předěl mezi kuchyní a obývacím pokojem. Při servírování jídla stačí udělat jen pár kroků, jídelna je přitom na stejné úrovni jako kuchyně, takže nehrozí, že by člověk zakopl o schod. Takže je to nakonec ideální: velké jídlo je na stole hned a stačí jen zavolat na rodinu, která se v obýváku dívá na televizi, a dát povel ke krmení," směje se paní Hana. V praxi to podle ní funguje i tak, že manžel třeba sleduje film nebo čte noviny, malá dcera si na jídelním stole maluje, a protože je z jídelny do kuchyně na dohled, jsou v kontaktu - mnohdy osamělý odsouzenec k výrobě domácí stravy není osamělý.

Kuchyně na první pohled vypadá jako kout přilepený k obytné místnosti, ale vzhledem k tomu, že má přírodní osvětlení, nepůsobí jako tmavá kobka. Horizontálními okny je z ní výhled do zahrady, takže má paní domu přehled, jak děti řádí, když si přivedou na návštěvu kamarády. Nezanedbatelný je i psychologický aspekt podobného uspořádání. "Mám pocit, jako kdybych byla, přestože jsem připoutaná ke sporáku, středem dění a mám přehled o celé rodině, jsem jako takový domácí kontrolor." V kuchyni je keramická dlažba, která se osvědčila, přestože ji někteří architekti nedoporučují. "Máme doma psa a ten si zvykl číhat mi za zády na jakýkoliv kousek, který mi odpadne při vaření. Je to takový náš malý lux. Ale dlažba mu vyhovuje, nepoškrábe podlahu a v horkém létě se tam chodí ochladit."

Praktická žula V dnešní době se nabízí mnoho designových imitací přírodních materiálů, Hana ale nakonec dala při výběru pracovní desky přednost klasické žule. "Výborně se udržuje v čistotě, navíc se nemusím bát na ni položit horký hrnec, nepotřebuji proto žádné podložky pod hrnce," vysvětluje.

Digestoř má odvětrání mimo dům, což naštěstí dovolila dispozice domu, nemuselo se hledat náhradní řešení v podobě recirkulace přes uhlíkové filtry, které snižují výkon. "Možná, že to není obvyklé, ale odsavač ve tvaru poličky mě nakonec dovedl k tomu, že ji používám jednak jako místo pro pár ozdob, navíc si tam skladuji oleje a další potřeby pro vaření. Aspoň mám hned všechno po ruce," říká Hana. Že se v kuchyni hodně vaří, dosvědčují i ostatní pomůcky, koření, vařečky a další "míchátka", bez kterých se správný kuchtík neobejde.

Nejdůležitější tajemství se ale skrývá v systémech zásuvek, tedy v tom, co je letmému návštěvníkovi skryto. Celá linka je důsledně horizontálně členěna: nejen opticky vlivem osazení horních nízkých skříněk, ale hlavně osazením spodními plnovýsuvnými zásuvkami. Do nich se vejde ohromné množství nádobí, takže horní prosklené skříňky mohou sloužit jen jako dekorace a místo tam najdou spíš hrníčky, sklenice a podobné drobnosti. A velká vychytávka nakonec: praktická pomůcka, která kdysi byla v linkách samozřejmostí, ale dnes na ni výrobci často zapomínají. Pod linkou je výsuvná deska, která může sloužit buď jako rozšíření pracovní plochy, ale i jako malý stolek. "Mám ji hned vedle varné desky, a když se sejde celá rodina, nachystám si na ni mísy, do nich hned přemístím hotové jídlo, které se pak přenese do jídelny," vysvětluje Hana.

Zdraví ve vitaminech Zálibu ve zdravých jídlech dosvědčuje přítomnost hned dvou "udělátek" k dobývání vitaminů. Svědčí o přítomnosti tří žen v domácnosti, které přirozeně dbají na zdravou stravu, a jednoho sportovně založeného muže. Na lince si našel místo jak elektrický odšťavňovač, tak i ruční lis na ovoce. "Děti už odšťavňovač používají samostatně (myji ho ovšem já, jak jinak), ruční lis považujeme spíš za pěkný dekorativní kousek nerezu, za který se v kuchyni nemusíme stydět," usmívá se Hana. Na lince zabírá poměrně hodně místa i kuchyňský robot: podobný přístroj mnoho domácností koupí, ale po čase jim začne na lince zaclánět a tak skončí někde v poslední zásuvce a obaluje se prachem. "Má celokovové tělo, takže mi připadá docela festovní. A líbí se mi designem, připomíná mi klasické roboty z minulého století, ale přitom je vybavený všemi moderními funkcemi, takže na něm mohu klidně hníst, krouhat i mixovat, má automatickou volbu otáček podle velikosti náplně, takže nehrozí, že by se přetížil motor. A hlavně velkou mísu, takže není problém navařit a napéct i ve velkém, když se čeká návštěva," chválí si paní Hana.

Z elektrických služebníků určitě stojí za zmínku vestavný kávovar. Ten je výsledkem dlouhého výběru a zkoumání. Majitelka domu chtěla ten, který jí vyrobí nejlepší espreso, a tak obcházela prodejny s elektrem a kuchyňská studia. Tam, kde se jí ochotně (s vidinou tučné provize) věnovali, testovala nabídnutou kávu. Nakonec si chuťové buňky nejvíce porozuměly s modelem od Miele. A rovnou si v prodejně vybrala i myčku.

"Minule jsme měli jinou značku a nebyli jsme spokojení. Nádobí bylo nejenom špatně umyté, ale i neusušené. Tady se mi líbí horní plato na příbory, kde je každý nůž nebo lžička ve své vlastní přihrádce, takže k nim dobře může voda a jsou opravdu dokonale čisté," doplňuje svoji anabázi za vyhovujícími spotřebiči.

Podobně praktickým výběrem prošla i americká lednice, která se stala vytouženým dárkem. Nejenže se svým objemem spolehlivě pojme potřebné zásoby surovin k vaření, ale hodně se v domácnosti využívá i k odběru studené vody na nápoje, nezahálí ani její obvody vyrábějící ledové kostky a tříšť.

Tři kroky do spíže Pravidelné každotýdenní zásobování se neobejde ani bez pravidelné dodávky minerálek, vody a dalších surovin, které se běžně v lednici neskladují. Naštěstí architekt myslel na to, aby v domácnosti nechyběl prostor, kde je možné nenápadně umístit vše potřebné. Hned naproti kuchyňské lince se tak najdou nenápadné dveře, které po otevření odhalí místnůstku skrývající poklady.

Police sahající až po strop vyráběl truhlář až po skončení celé stavby podle stravovacích zvyklostí rodiny. Dispozice domu sice neumožnila, aby byla spíž napojena přímo na garáž nebo parkovací stání, roli stěhováka ale převzala hlava rodiny. Z vnějších dveří až do kuchyně je to maximálně deset metrů, takže proti svému každotýdennímu tréninku neprotestuje. Více se dočtete v časopise Living Kuchyně 3/2007.