I baterie, které šetří vodu, mohou nabídnout dokonalý požitek

V roce 2025 bude poptávka po vodě o 56 procent vyšší než její nabídka, tvrdí UNESCO. Jedním způsobů, jak vodu ušetřit, je výběr vhodné baterie.

Pro úsporu spotřeby vody v domácnostech se již zcela běžně používají pákové baterie. V porovnání se směšovacími ušetří asi třicet procent vody i energie nutné na její ohřev.

Pro pákové baterie je typický takzvaný ekoknoflík (ekotlačítko), který šetří spotřebu vody omezením průtoku. Zatímco maximální průtok bývá kolem 12 litrů za minutu, použitím ekoknoflíku klesá spotřeba na 70 až 80 procent, tedy kolem 7,2 litru za minutu.

Takový průtok je optimální třeba pro opláchnutí rukou nebo mytí nádobí. Některá ekotlačítka si "vystačí" s 6,5 litru za minutu.

I baterie s moderními funkcemi (Talis) může působit stylovým dojmem

Ekoknoflík se používá jen pro umyvadlové baterie, u vanových či sprchových by se snižoval uživatelský komfort. Z hlediska bezpečnosti jsou u umyvadlových baterií důležité také omezovače horké vody, obvykle se nastavují v rozmezí od 36 do 50 °C.

Úsporný termostat

Ještě větší úspory než pákové baterie nabízejí termostatické. Jejich hlavní výhody? Úspora vody (tedy i energie na její ohřev) a bezpečnost. Nemůžete se opařit, u termostatických baterií lze totiž nastavit teplotu vytékající vody s přesností 1°C. Standard představuje 38 °C, teplotu lze zvýšit i snížit.

Kdyby došlo k výpadku studené vody, termostat se automaticky uzavře, nemůže dojít k opaření. Vedle regulace teploty zde funguje také regulátor průtoku, který umožňuje až padesátiprocentní úsporu spotřeby vody. Tlačítkem lze průtok zvýšit.

Termostatická baterie nabízí vedle úspory vede i ochranu před opařením

Termostatické baterie pracují zpravidla na principu vosku, který svou roztažitelností reaguje na změnu teploty, a tím brání vytékání vody nežádoucí teploty. Další možnost představují kartuše SMA, jež mají pružinu pro zapamatování si dané teploty z "inteligetní" slitiny nikl-titan, jež byla vyvinuta při kosmickém výzkumu. Nedochází zde k žádným chybám a životnost je velmi dlouhá.

Termostat požadovanou teplotu vody 38 °C "namíchá" ze 60 °C teplé a z 15°C studené vody během dvou až tří sekund. Dokáže reagovat i na změny tlaku či teploty vody v přívodním potrubí a okamžitě je vyrovnává. Termostatická baterie je nezbytná do sprchy, protože zde dochází nejčastěji k nežádoucímu kontaktu s pákou baterie a následně k opaření.

U termostatické baterie se zahřeje těleso armatury, ale to chrání tepelně izolované kovové pouzdro, které tak brání popálení. Termostat oceníte i u vany, pouze k umyvadlům se příliš nepoužívají, tady dostávají přednost baterie s omezovačem průtoku.

Do sprchy patří termostatická baterie

Důvod? V rodině mívá každý jinou představu o příjemné teplotě, která se navíc liší podle použití: jinou teplotu vyžadují muži při holení, chladnější postačí na umytí rukou či čištění zubů. Proto je zbytečné neustále "přestavovat knoflík", i když jde o poměrně rychlou záležitost.

Někteří zájemci o termostatické baterie se přesto obávají, že u nich v domácnosti nebude fungovat. V některých případech mohou mít pravdu. Tyto armatury totiž potřebují dodávat stabilně teplou vodu, což splňuje třeba zásobování teplou užitkovou vodou centrálním zásobováním z teplárny nebo ohřev ze zásobníku – bojleru.

V případě malých závěsných kotlů s výměníkem na ohřev vody může nastat problém také, protože nemusí nabídnut baterii dostatek teplé vody. Termostaty totiž potřebují k namíchání vody na teplotu 38 °C určitou rezervu, proto by z kombinovaných kotlů měla vycházet voda alespoň 50 °C teplá, případně lze regulátor nastavit na maximum.

Kotle, které vyrobí 2 až 8 litrů vody o teplotě 60 °C za minutu, v okamžiku kdy se pustí teplá voda na dvou místech, nestačí. Proto je nutné pečlivě zkontrolovat technickou dokumentaci kotle předem a poradit se s odborníky. To platí pro kombinované kotle, elektrické průtokové ohřívače i karmy.

I sprchování představuje už v mnoha místech světa nedosažitelný luxus

Problém s nedostatkem vody představuje obrovský globální problém. Již dnes 1,1 miliardy lidí nemá přístup k dostatečným dodávkám vody. Vedle oficiálních projektů vznikají i nadace, které se této problematice věnují. Jednou z nich je i We Are Water .

K jejím hlavním cílům patří zvýšit povědomí o tomto problému a pak využití všech dostupných prostředků k řešení negativních dopadů nedostatku vodních zdrojů. I proto vznikl dokument španělské režisérky Isabel Couixetové (komentář sir Ben Kingsley) pod názvem Aral, the Lost Sea (Aral, ztracené moře), jehož sponzorem se stal největší producent sanitární keramiky na světě, společnost Roca.

Premiéru měl na filmovém festivalu 21. září v San Sebastienu, v České republice bude promítán v rámci Ekofilmu od 4. do 10. října . Děsivý příběh Aralského jezera je pokládán za jednu z největších ekologických katastrof v dějinách lidstva.