Digestoř nevybíráme jen očima, důležitý je výkon

Doby, kdy se digestoře skrývaly v růžku v kuchyni, aby je nikdo neviděl, jsou dávno pryč. Dnes představují jeden z nejdůležitějších a také nejatraktivnějších spotřebičů v kuchyni. A čím více se v rodině vaří, tím důležitější post by jim měl patřit.

Digestoře neboli odsavače mají několik úkolů: vedle páry by nás měly zbavit i nežádoucího odéru z vaření či oxidu dusíku, který vzniká při vaření na plynu. U kuchyní spojených s dalším obytným prostorem, což je současný velký trend, bývá výběr konkrétního typu odsavače a jeho umístění někdy velmi obtížné. Důvodů lze najít hned několik.

Zbytečné ztráty Odsavače se dělí na recirkulační a na typy s přímým odtahem (digestoře s externí ventilační jednotkou, které mají umístěný motor vně domu, ponechme dnes jako zvláštní kapitolu zvlášť). U recirkulačních digestoří jejich umístění o ztrátách příliš nerozhoduje, protože fungují trochu na principu „nasát-vydechnout“ (neboli s režimem vnitřního oběhu vzduchu).

U digestoří s přímým odtahem je nezbytné odvést nasátý vzduch potrubím mimo místnost - do komína, odtahové šachty či přímo ven z domu. Jenže jakmile musí potrubí absolvovat delší cestu nebo dokonce se ohýbat, výkon digestoře klesá a její hlučnost stoupá. V některých případech platí nepříjemná úměra, že jeden ohyb do pravého úhlu sníží výkon až o třetinu!

„Někdy je nutné vést potrubí pod stropem poměrně daleko. Místo složitých ohybů se samozřejmě vyplatí použít co nejkratší cestu, třeba šikmo pod stropem, ale to nevypadá dobře. V místnostech s vyšším stropem lze použít sádrokartonový podhled. Pak nemusíte průměr potrubí měnit,“ radí architektka Radka Faltusová.

Výkon spotřebiče můžete snížit také tím, že se u potrubí použije redukce a sníží se jeho průměr. Třeba proto, aby se tenčí potrubí skrylo nad horními skříňkami a „nenápadně“ dorazilo ke komínu. Jenže to prostě nejde, průměr se zmenšit nesmí. Opačné řešení ovšem možné je - na vývod digestoře s průměrem 150 milimetrů lze bez obav použít potrubí s průměrem 200 milimetrů.

Důležité je i provedení odtahové trubky. Uvnitř by měla být hladká, aby byl odvod vzduchu plynulý. Oblíbené plastové hadice s výztuhou ze spirálového drátu tento plynulý pohyb nedovolují, proud vzduchu se zde rozvíří, a dochází k nežádoucím ztrátám. A protože se zvyšuje třecí odpor, zvyšuje se hlučnost. I proto by měl být vnitřek potrubí co nejhladší.

I průvan může výrazně ovlivnit výkon. Nemylte se, pootevřením okna či dveří digestoři nepomůžete, naopak – vznikne takzvané příčné větrání. Průvan „strhne“ páru, jejíž molekuly nesou tukové částice a „odloží“ je někde na zdi, na nábytku nebo na knihách. Vše potáhne jemný tukový film, který z omítky již neodstraníte.

Vy jej sice neuvidíte, zato se v něm bude skvěle dařit nežádoucím bakteriím! Okna i dveře v těsné blízkosti digestoře musí proto zůstat zavřené. Možná namítnete: Když chceme odsávat vzduch, musíme ho odněkud nasát, proto nelze kuchyni hermeticky utěsnit. Co teď s tím? Okna by měla být nastavena v poloze takzvané čtvrté kličky nebo můžete použít mikroventilaci.

Další otázka: Proč trvat na odtahovém provedení digestoře, nestačila by recirkulace? V tomto mají seriózní prodejci a výrobci jasno. Recirkulační digestoře jsou určeny pouze tam, kde není jiná možnost či se vaří jen minimálně. Jejich provoz se navíc časem také prodraží, protože se v nich musí měnit uhlíkové filtry, které zachycují pachy a kouř. Mění se zpravidla jednou za šest měsíců, ale záleží na frekvenci a typu vaření. Ceny filtrů se pohybují kolem 500 až 3500 korun. Že máte malou kuchyni a recirkulace stačí? Omyl! Uvařit kastrol špaget znamená vypustit do ovzduší stejné množství páry v pidikuchyňce jako v dvacetimetrové místnosti. Jenže v malé se vzduch párou nasytí mnohem rychleji. Proto je tak důležité mít právě v malých kuchyních výkonnou digestoř s přímým odtahem, recirkulační vás díky filtrům zbaví zápachu a tuku, ale nikoliv dostatečně páry.

Pozor na teplo! Čím bude v kuchyni tepleji, tím pojme víc vlhkosti. A teplo ve spojení s vlhkostí představuje ideální živnou půdu pro bakterie a kultury plísní, což vadí člověku i nábytku. Jeden kilogram vzduchu (0,73 m³) pojme při teplotě 20 °C až 14,7 gramů vody, čím je vzduch teplejší, tím více.

Rada? Pozor při instalaci postranního vývodu digestoře do komína či větrací šachty: sklon musí mít asi 2° směrem dolů, nikoliv nahoru! Jinak by mohlo dojít k tomu, že se kondenzovaná pára začne vracet zpět a kapat třeba do rozpálené pánve s omastkem.

A ještě jedna připomínka: odsávaný vzduch se nesmí odvádět do komína pro spaliny či nebo zplodiny, ale ani do šachty, která slouží pro odvětrání topenišť.

Podle čeho vybírat Digestoř by se vám měla především líbit. „Lidé u nás většinou zažili nepříliš výkonné a vzhledné odsavače pod skříňku, proto je docela logické, že kladou velký důraz na design, už několik let je tak největší zájem o komínové digestoře,“ říká Jiří Pelichovský z firmy Incos Alfa, „zatímco hliníkové provedení má u nás už podle mě svůj vrchol zájmu za sebou, na výběru tvaru si lidé dávají hodně záležet.“

Nejen při spojení kuchyně a obývací části je velmi důležitá hlučnost přístroje. Ty, které se označují jako tiché, nepřesáhnou ani při maximálním výkonu 56 decibelů (dBA), 60 decibelů je hlasitý hovor. Ovšem pozor, pokud nedodržíte rady uvedené výše, nepočítejte s tím, že budou platit údaje od výrobců, hlučnost bude mnohem vyšší! Seriózní firmy uvádějí hlučnost jak při minimálním a normálním provozu, tak při maximálním.

Na prvním místě při výběru ovšem nejde o cenu či vzhled, ale hlavně o výkon! Řadu let se potřebný údaj opíral o doporučení, že vzduch v místnosti by se měl vyměnit v místnosti 10krát, lépe však 16krát za hodinu.

Jenže rovnici Q = V x f (V se rovná plocha kuchyně x výška prostoru) nelze použít pro velké místnosti nebo dokonce při spojení kuchyně a obýváku, kdy se výměra běžně pohybuje nad 50 metrů čtverečních. To byste nestačili topit, protože s párou a zápachem by odcházelo také teplo. Co teď? Řešením jsou digestoře s výkonem nad 600 m³/h, které byste měli pustit ještě chvilku předtím, než začnete vařit. Tak se vytvoří potřebný podtlak a znečištěný vzduch a párou rychle zmizí.

Během vaření se vyplatí využít maximální výkon (dnešní spotřebiče mívají běžně 3 až 5 výkonnostních stupňů, špičkové výrobky nabízejí i senzor, který digestoř v případě, že vlhkost vzduchu převýší doporučenou hladinu, přístroj sám spustí)) a pak přejít na nižší stupeň. Pro moderní kuchyně, kde je varná deska umístěná v ostrůvku, se vyrábějí speciální komínové digestoře. Před zakoupením ověřte, zda je unese váš strop (hlavně u rekonstrukcí), nejsou to žádné křehotinky, mají hmotnost i několik desítek kilogramů!

U těchto digestoří, ale i při klasickém umístění na zeď berte v potaz i svou výšku. Norma vyžaduje umístit digestoř minimálně 65 centimetrů nad elektrickou varnou desku, ale 68 až 70 centimetrů nad plynovou. Navíc byste měli mít dobrý výhled na vše, co se děje na sporáku a přitom zachovat optimální výkon odsávání.

To ovšem třeba znamená, že digestoř umístěná 75 centimetrů nad varnou deskou postačí osobám do 166 centimetrů, kdo měří 167 až 186 cm, potřebuje odsavač o 20 cm výše!

Když se u sporáku střídá více kuchařů, může to být někdy i problém. Pak právě hodně záleží na tvaru. „Za nejlepší pokládám odsavač Miele DA 249-4 se skleněným nakloněným krytem, protože dokonale zachycuje páru, přitom nikomu nepřekáží,“ říká třeba Jiří Bodinger ze stejnojmenné ostravské firmy, která vyrábí kuchyně na zakázku.

A dobrá rada pro ty, kteří si třeba z finančních důvodů nemohou tento odsavač dopřát (Miele DA 249-4 přijde na 43 990 Kč), jak zabránit zbytečnému šíření páry? Použít nad varnou desku se šířkou 60 centimetrů "devadesátkový" odsavač.

Důležitý je také tvar. Například typy se zvýšenými okraji směrem k varné desce nedovolí páře opustit vymezený prostor. Využít lze i automatický doběh ventilátoru nebo zvolit typ s vyšším výkonem.

Blížící se vánoční svátky, kdy se hodně vaří a peče, jsou ideální příležitost, jak si ověřit, zda digestoř zvládá to, co by měla. Třeba vyčistit vzduch i od pevných látek, jakými jsou například moučkový cukr nebo kakaový prášek. Ty v kombinaci s párou a tukem, jehož je pára dokonalým nosičem, kuchyni ani zdraví rozhodně nesvědčí.

Více se dočtete v Living kuchyně č. 2/2006